Skleníček si přišel pro pomoc doslova za pět minut dvanáct. Obhlíželi jsme lokalitu, kde budeme kastrovat a najednou se k nám dopotácel kocourek v dezolátním stavu. Sotva šel, brečel bolestí a vypadal, jako když každou chvíli umře. Myslela jsem, že je to starý kluk, který už odchází. Ale je to letošní kotě, které mělo zřejmě zažívací potíže a nikdo mu nepomohl. Nikdo ho nevzal na veterinu, nikdo mu nedal správnou kočičí stravu, všichni jen čekali, že už asi umře. Skleníček byl celý pokaděný, na zadku měl hroudu trusu, která se jen víc a víc nabalovala. Měl velké opruzeniny, místy mu chyběla srst, byl mokrý, kůže byla potažená slizem a jemu musela být hrozná zima. Už ani nevím, co mi probíhalo hlavou, jen jsem věděla, že musím jít okamžitě pro přepravku. Jakmile jsme ho vzali do ruky, on vrněl a nepřestal několik hodin. Tolik štěstí, kolik dostal, už ani nečekal. Po příjezdu jsme mu ostříhali hroudu trusu, omyli, natřeli opruzeniny, vyčistili ouška, zaléčili a nakrmili dietní stravou a on měl takovou chuť baštit, že nám vlastně spoustu práce usnadnil sám. Hrozně moc chtěl žít. A kdybychom tam tenkrát nebyli, už by zřejmě nebyl. Ale je tu a hlásí se o slovo, hodně se zlepšil a brzy se bude hlásit o nový domov. Je moc krásný a mazlivý, tak doufáme, že se nám povede i tohle. V Kočičím přání si přeje Gastro kapsičky od Royal Canin. Moc děkuje.