Amálka se svojí dcerkou Rozárkou se přitoulaly k okraji vesnice Šnopoušovy (okr. Plzeň-jih), kde je začala krmit kočkomilná paní. O holky se starala tak dlouho, než se u nás udělalo volno. Snažila se je u jídla trošku ochočit. O to se teď snaží i depozitní teta Věra.

Říká holkám Gumídci. Jídlo milují, ale při prudkém pohybu odskáčou. Tak jim chodí vyprávět, jak je s lidmi fajn. A že se všichni těšíme na to, až to pochopí a pomazlí se.

Amálka by moc chtěla dobré konzervičky Cosma.