Rico je náš nejnovější přírůstek. Jeho osud je velmi zajímavý. My jsme ho přebírali od syna Ricovy poslední majitelky. Rico žil odmala u domku v obci na severním okraji Prahy se svou rodinou. Nebyl nikdy kastrovaný, měl volnost, toulal se – musel se o sebe tedy umět postarat. Původně byl prý spíš „dědův“, ale po jeho odchodu se Rico upnul k paničce a té zůstal věrný. Tak věrný, že když jeho panička asi před sedmi lety přišla ze dne na den o střechu nad hlavou a musela se odstěhovat k synovi a jeho rodině do Jesenice, přičemž Rica s sebou nestihla vzít, se Rico po dvou letech objevil v Jesenici, 15 km od původního bydliště, u popelnic před domem, kde žila jeho panička. Co si o tom myslet, těžko říct…

Jisté je to, že Rico žil posledních 5 let se svou paničkou jen v bytě, ven ho nepouštěli. Jenže paničce odchází zdraví a rodina se o Rica starat nechce – není na ně zvyklý a nesnáší psa, který v rodině také žije. Tak je u nás. Kondice nic moc, na první ohledání to vypadá na shnilé zuby. Rico hůř našlapuje na zadní nohy – nevíme, jestli je to důsledek artrózy, nebo úrazu z mládí (kdysi ho prý porazilo auto, našel se pobitý, zlámaný, ale ze všeho se vykřesal) – asi obojí. Uvidíme, co řekne pan doktor.

Víme, že v původím domově Rico nejraději jedl kapsičky Felix – a aby  lépe překonal stres ze ztráty domova, chceme mu je minimálně zpočátku dopřát také.