Hugo a jeho dva bratři z Mlázovic ke mně přišli počátkem ledna, kdy bylo nutné dostat je z místa, na kterém strávili první měsíce svého života. Tím místem bylo horní patro stodoly, odkud neměli možnost dostat se pryč. Maminka je opustila a pán, který je tam chodil krmit, musel nastoupit do nemocnice. Tento pán byl jediným člověkem, kterého do té doby poznali. Práce s nimi tedy byla ze začátku velice náročná. Teď už se ale zklidnili, přivykli si životu v bytě ve stálé společnosti člověka i dalších koček, a i když se občas nějaké ty "plašanské" dozvuky projeví, přeci jen už o hoších můžu v klidu říci, že jsou to prima společníci a příležitostně i neúnavní mazlíci.

Hugo se ihned po příjezdu s chutí vrhnul do granulek od Sanabelle. Doteď je má v oblibě, a proto by vás právě o ty rád požádal.