Kostík se k nám dostal hladový a zanedbaný a jméno mu dal ukrajinský dělník, který tehdy pracoval u nás na opravě domu.

Kosťa je plachý a bojácný. Pomazlit se přijde u jídla, ale dává si stále na svět pozor. Za bouřky a nedej bůh při oslavách konce roku musíme být u něj, pro něj je to konec světa.

Když se na něj jde pomalu, tak se rozvine a pomazlí a přitulí, ale žádné prudké pohyby či náhlé změny. Dříve si rád hrával s Filipem, ale toho mu vzala fipka, a tak bylo Kostíkovi trochu smutno. Útěchu nachází ve společnosti Mikeše. V jeho skupině je většina holek, a to nějak pro klučičí hry není ono.

Kostík si ve skrytu duše přeje dobré konzervičky, a tak bychom jej rádi potěšili.