Sobota večer byla dobrodružná. Volala paní, plakala, že jí u domu za tmy přistavilo auto a teď je něco v křoví. Nejprve si myslela, že auto vyloží nějakého člověka, ale jen pootevřelo dveře a odjelo. Kvůli porostu u cesty moc neviděla, co se vlastně dělo. Myslí si, že je v křoví malý pes.
Po cestě jsem přemýšlela, kam mezi kočkami dáme pejska.

Přijela jsem na místo až kolem půlnoci a tajemné zvíře se mezitím přemístilo. Za spolupráce i paní sousedky a jejího muže se podařilo lapit mladou kočičku. Vyděšená, škrabavá, kousavá, rychle nacpána do přepravky a jízda směr Max. Malá vyváděla, asi si myslela, že zase někdo, kdo ji náhle vykopne z auta. U nás ji vítala vůně kuřete vařeného pro venkovky na neděli.

Tato moc pěkná želvovinová kulička dostala jméno Vendulka. Míca byla na lidi asi zvyklá, ale moc se jí nevěnovali, v náručí je jako prkno  a lidské ruky se trochu bojí. 

Slečnu Vendulku potěší pod stromečkem pár chutných kapsiček.