Pomoc pro Boříka přivolaly dvě studentky. Z okna domu viděli dole ve dvoře kotě, které se podivně pohybovalo. Díky rychlé akci paní Bartoňkové, zkušené kočkařky, ocitl se prcek již druhý den na klinice. Bylo to jeho štěstí, neb přišly prudké deště a chlad. Malý měl sotva pět týdnů, snažil se jíst sám, ale do jídla padal, nebyl s to se udržet nad miskou a byl velmi slabý. Sotva udržel jídlo v tlamičce. Váha 300 gr.

Vyšetřením bylo konstatováno, že má postižený malý mozek a nedokáže pohyby koordinovat a odhadnout vzdálenosti. Cerebrální hypoplazie. Nad prckem viselo hned několik otazníků a nebezpečí, moc optimismu jsme neměli, ale on měl chuť žít, bojoval, řval o život.

Pomáhali jsme mu, jak to šlo, ale hlavně jeho životaschopnost, bojovnost a umanutost dělaly divy. Takové malé nic sotva do dlaně, a dnes se blížíme dvěma kilům. Bořík má do ladných pohybů kočky daleko, ale jeho to netrápí a nás taky ne. On má zcela jiné kouzlo. Zadní část těla je málo ovladatelná, ale v zápalu hry dokáže po čtyřech ujít i tři kroky a skáče. Chodí tak, že ujde kousek a plácne sebou. U jídla už neleží, ale snaží se držet na čtyřech. Je zcela samostatný v docházce na wc, to mu ostatně nikdy nedělalo problémy. Naučil se napít z misky, umí jíst granule, sám vyskočí na postel a má další ambice. Bořík je náš malý zázrak, tvrdohlavé, kouzelné a hlavně spokojené kocouřisko.

Rád by dietu, ta mu vzácně chutná. Moc děkujeme!