Nedávno přibyla do skupiny mušketýrů v Lounech další čičinka - Rozárka. Objevil ji na půdičce pes paní Marty z ježčí vesničky, ale chytit se nedala. Dneska cestou na kastrace přivezla paní Jana s kolegyní Martě "odchytovku" a před polednem se kočička chytila. Marta má kočky také, ale starší a jak říká, doufá, že je přežije. Kotě, vzhledem ke svému věku, si ale nechat netroufá.

Kočička je asi 6-7 měsíční tříbarevné kotě a lidem moc nedůvěřuje. Po vyndání z klece nebyla agresivní, nechala si prohlídnout ouška, zoubky, kožíšek, vyndat klíště, zasypat pudrem proti blechám i dát odčervovací pastu a na klíně při hlazení vrněla. Když má možnost, tak si před člověkem drží odstup, ale s kočkami se přátelí od prvního okamžiku a na gauči si hned oblíbila polštář a hajinká na něm.

Rozárka byla hned druhý den na veterině. Neběhá, neskáče, jen mezi nábytkem přechází, kam dosáhne, skočí nejvíc tak z gauče. Podle ještě nedorostlých všech zoubků je opravdu maximálně sedm měsíců stará a již je březí. Kotě by mělo mít koťata? Je drobounká, nezvládla by porod, dnes byla na kastraci. Ještě že přišla na tu půdičku a mohla být odchycena, kdyby rodila někde sama, neměla by téměř žádnou šanci, že to přežije a koťata už vůbec.

Rozárka si ráda pochutná na masíčku z konzerv.