Zámečka někdo u náchodského zámku vyhodil, kocourek si venku nedovedl poradit, a tak si našel krabici, do které si sedl a čekal. Vypadal příšerně, měl krvavou napuchlou tlamičku a zkrvavené oko.

Léčení bylo zdlouhavé a bolestivé, přišel o spoustu zoubků, ale podařilo se, společně jsme zvítězili a statečný Zámeček se uzdravil. Postupně byl otestován, naočkován, odčerven. 

Proto si jistě každý dovede představit, jak jsem byla šťastna, že si Zámečka ještě s kámošem  odvezli domů starší lidé, kterým předchozí kocourek zemřel. Podle prvních zpráv i vše nasvědčovalo tomu, že je vše v pořádku. Ale potom paní zavolala s tím, že už kocourky nechtějí, pán že úplně ztratil zájem, nevšímá si jich, jsou zavření v jednom malém pokoji. A že vlastně ani nemají peníze na to, aby oba kocourky uživili. No, byl to šok, ale pochopitelně jsem okamžitě řekla, ať je přivezou co nejdříve. 

A tak jsou kluci tady. Zmatení, smutní, ale v bezpečí. A nastává nové hledání nového domova, snad už tentokrát trvalého.

Mazlivého a přítulného Zámečka umístím jen domů, bez možnosti výběhu ven. Může být sám nebo i s další bezproblémovou kočičkou.