Jmenuji se Borka a našli nás v jedný obci za obchodem. Bylo nás tam hodně. Teta pochytala koťata a pak se vrátila ještě pro ty, co půjdou do přepravky. To jsem byla já a moje kámoška. Ostatní jsou plašani a to prý musí chytit s nějakým sklopcem.

Jsem zatím v kleci, páč nejsem k lidem až tak důvěřivá. Moje kámoška byla a našla brzy domov. Ale ona byla ještě navíc hezky barevná a o mě asi okem nikdo nezavadí. Navíc jsem přišla o všechny zuby. No co, to neva.

Ale od tý doby, co kámoška odešla, tak jsem nějaká přešlá ještě více. Už přestávám doufat. Je tu někdo, kdo by měl se mnou trpělivost a pochopil mou citlivou duši?

Asi tady strávím Vánoce, tak bych si od Ježíška moc přála dobrotu od Smilla. Děkuji mockrát.