Jmenuji se Pardál, ale asi jsem se měl možná jmenovat Bojínek nebo tak nějak.

Pocházím ze skupiny koček od bezdomovců, takže jsem tak trochu psychicky poznamenaný a to na dlouhou dobu. Respektive teta si myslí, že kdybych našel svoje doma a začal věřit lidem, že bych se časem i mazlil.

Tady v útulku už jsem tři roky a stále bez zájemce, bez šance na domov. Zkusíte mi, prosím, tu šanci dát? A kdyby ano, tak mějte, prosím, místo i pro mého kámoše Sašu, páč jsme zvyklí být spolu.

Zárověň prosím také Ježíška o dáreček od Applaws, páč je mi jasné, že svátky tady určitě strávím. Děkuji a myslete na mě.