Christianek a jeho sestřičky jsou půlroční koťata a už patří mezi "kočky chalupářky", které tu tak dobře známe. Všechny mají jedno společné: poslouží na prázdniny jako zábava pro děti a pak  nechápavě přešlapují u zavřených chat a chalup a čekají. Den za dnem, a jejich lidé, ti co hladili a dávali najíst, nikde. Začnou se vydávat do okolí, protože ulovit si neumí, vždyť jsou to ještě stále koťata, je jim zima a mají hlad. Někteří mají štěstí a najdou domek, kde kočky jsou. Jiní najdou někoho, kdo si všimne, že jsou "ničí". Ale je tu i skupinka těch, co vyfasovali černého petra a nenajdou nic a nikdo nenajde je. Ne, nebojte se, neumřou hned, trvá to dlouho a je to dlouhá, bolestivá smrt. Někdy ta smrt už je spíš vysvobození z neskutečného utrpení malého kotěte. I tak se stále v 21. století chováme ke kočkám. :-(

Charlottka , Christiánek a Charlie měli štěstí. Patřili do druhé skupinky. Někdo si jich všimnul a hledal pro ně pomoc.

Charlottka je oproti bráškovi učiněný živel, mazlí se moc ráda, ale neustále je v pohybu. Než najde nový domov, poprosila by o konzervičky pro malé mlsouny.