Pan Bublinka byl přijatý s hlavičkou nakřivo, zraněný, hubený s nedůvěrou v člověka a s pověstí zabijáka lidí, psů i koček. Nu což, říkali jsme, pokud jsi takový, jak říkají, vykastrujeme tě, hošánku, a poběžíš zase ven. Jenže ti lidé lhali, z pana Bubly se vyklubal dokonalý, úžasný mourovatý kluk s velkou chutí k jídlu a s tím, že chtěl znovu začít člověku věřit. Uvěřil, dnes důvěřuje, mazlí se tak, že si vás obejme kolem krku, přimáčkne se a vrní a vrní. Chuť k jídlu ho neopustila, váží pomalu osm kilíček a když si hraje, je jak přerostlé koťátko. Tenkrát tu nedůvěru v něm vyvolali sami lidé, když ho odháněli od krmného místa jejich kočky a on měl takový hlad, že se nebál psa, vydržel kopanec i hod kamenem do jeho těla. Až získá svého člověka, tak ten člověk v něm získá nejlepšího kamaráda a parťáka do života. 

Objednejme Bublinkovi díky vám dobré kapsičky.