Rostík byl přijatý ještě s jednou kočičkou už před zhruba devíti lety jako malé a úplně divoké kotě s tím, že ho našli, jak běhá na silnici mezi lesy. Po čase jsme se dozvěděli, že paní, která je přivezla, nám neřekla úplnou pravdu, aby neměla se sousedy zle. Údajně se sousedé zbavovali koťat tím, že je házeli do kotlů na dříví. Rostík zůstal polovičním plašánkem s chutí do života a s úchylkou na rozvazování tkaniček návštěvám – návštěvy bez tkaniček ho nezajímají :)