Ahoj lidi. Jmenuji se Filip a mám za sebou těžké dětství. Až do svých osmi měsíců jsem vyrůstal si v dobré hmotné péči, ale s minimálním kontaktem s lidmi. Takže je pro mě těžké se lidem přiblížit. Už třetí rok bydlím s dalšími kočkami v domácím depozitu CATKY. Jsem tu jako doma, ale v kontaktu s paní Irenou, co se o mě stará, jsem pořád kapku v křeči, i když ji mám rád. Jsem schopný se jí motat pod nohama, sednout si kousek od ní nebo si vzít masíčko z její ruky. Pohladit se nechám jen někdy. Ostatní lidé mě prakticky nemají šanci vidět. Paní Irena říká, že proto tady pořád trčím. No kdybyste měli kuráž na bojácného kocoura, tak domov hledám. A kdybyste si mě vzali s mým kámošem Bonýsem, tak myslím, že bych se zvládl přestěhovat celkem bez komplikací. I když mezi námi – jsem tu spokojený. Mám rád Gourmet kapsičky.