Po úmrtí majitele domku zůstal domek a kočky. Domeček chtěli všichni, kočky nikdo. O většinu se postarali sousedé, kterým jejich osud nebyl lhostejný. Pro koho to šlo, sehnali domov, ale všem ho sehnat nejde nikdy.

Sedmikráska tedy s maminkou Johankou a sourozenci přijeli k nám. Nebyli socializovaní, lidem nevěřili, maminka je v tom vesele podporovala. Trvalo to, ale povedlo se a krok za krokem se nám přibližovala Johanka a s ní i její ratolesti. Dnes jsou to sebevědomá, mazlivá koťata, ale problém s důvěrou vůči lidem, které neznají, zatím trvá. Dali důvěru nám, dají ji i podnájemníkům, jen vše musí jít podle nich, musí dostat čas a pak budou vaši nejvěrnější parťáci.

Sedmikráska musela podstoupit operaci, při které bohužel nebylo možné očičko zachránit. Je to statečná holčička, vše zvládla na jedničku a tím, že jí jedno očičko chybí, nijak nestrádá a nijak ji to netrápí. Je rychlejší a pohotovější než většina ostatních kamarádů, čehož velmi ráda zdatně využívá. 

Poprosí o pastu na odčervení.