Sendík byl společně se svými sourozenci odebrán veterinární správou z nevhodných podmínek. Byl ve špatném fyzickém i psychickém stavu, podvyživený, plný parazitů, ale především psychicky zlomený. Bál se každého pohybu, lidského hlasu. Při přiblížení se počůral strachem. Ruku  považoval za strůjce všeho zla, které poznal.

Už ušel obrovský kus cesty, od nás se nechá hladit a sám si pro pohlazení moc rád chodí. Lidem, které nezná, nevěří. Raději se schová a čeká, až odejdou. I před námi má občas zkratové jednání, kdy z ničeho nic uteče. To, co zažil, mu zanechalo hluboké jizvy na duši a jiné to nebude. Ale pokud by se našel člověk, který mu dá dostatek času, vytvořil by si k němu vztah jako k nám. Je to kocourek výhradně do zabezpečeného domu nebo bytu, jen do klidné domácnosti bez dětí a dalších zvířat. A pak bude mít šanci na šťastný život, který by si po tom, co má za sebou, určitě zasloužil.

Zatím by poprosil o stelivo do záchůdku.