Ondrášek je ve Sluníčku již doma. Je tu zvyklý, chodí i ven, ale má složitou povahu. Nelze ho vzít do náručí a podávání léků není možné. Pohladit se nechá jen někdy, ale jen jednou a to pokud něco vyžaduje. Je hbitý, kousavý, škrábací. Je to zkrátka svéhlavý kocourek, kterého máme však všichni moc rádi a jeho povahu akceptujeme. 

Ondrášek by si moc přál škrabací válec, na kterém by se mohl pohodně vyspat a dovádět s kamarádkou Leni, s níž se o dáreček podělí.