Pozdní mrazivý nedělní večer... Zvonek, u branky stojí lidé, prý mi nesou kotě, našli ho v lese... Vysvětluji jim, že jsme v karanténě po panleukopenii, že malinké koťátko nemohu přijmout... Prosím je, aby se o něj postarali přes noc, že se pokusím sehnat někoho, kdo ho bude moct ubytovat... Odpovědí nálezců je, že ho tedy odvezou zpátky do lesa.

Ne, do lesa ne! Snažím se ke kočičím kolegyním chovat slušně a respektovat noční klid, ale teď jsem musela vzburcovat Lenku, která by mrňouska snad mohla přijmout. Přijala ho.

Čtyřtýdenní kocourek byl promrzlý a hladový, ale nakonec mrazivou anabázi zvládnul a ani nedostal rýmu.

Kulička je veselý samozřejmý kocourek. Ničeho se nebojí, nic ho nezastaví.