Dne 17.3.2023 přijalo královéhradecké depozitum bílého asi osmiměsíčního kocourka. Zefýrek, jak jsem kocourka pojmenovala, je zcela slepý i hluchý. Rodina, která ho našla prý na své zahradě, ho nechtěla... Po přijetí Zefýrka nastalo několik příšerných dnů, kdy kocourek nepříčetně ječel, motal se, myslím, že má i neurologické problémy, útočil... Bylo to celkem k uzoufání, ale věřila jsem, že se zlepší, až pozná, že tady mu nikdo neublíží. Dostal k užívání naši největší, nově zařízenou místnost, kde je sám, bez dalších koček - a nyní již začíná být trochu lépe... Už se trošku vyzná, našel si již i záchůdek, takže dodržuje čistotu, trefí do svého pelíšku a po místnosti občas kluše jako maličký koník.

Ale, pokud se něco málo změní nebo se dostane do místa, které nezná, opět příšerně křičí. Ale nedivím se…, při tolika hendikepech...