Tajtrdlík k nám přišel jako pouhé dva týdny staré koťátko. Nastal tak kolotoč krmení po dvou hodinách, ve dne v noci. Od počátku byl moc šikovný, vzorně baštil, a tak je to dnes už kotě, jak se sluší a patří na jeho věk. Protože bohužel patřil k těm, kteří byli nalezeni samotní, bez mámy a sourozenců, nemá žádné hranice. Při společném dovádění v karanténě si troufá na mnohem starší, zkušenější kočičky, protože prostě nemá potřebnou soudnost. Naštěstí je neskutečně rychlý, když je třeba, takže když hrozí, že si to někdo nenechá líbit, zmizí, že ani nevíte jak a kam.

Už je to skoro velký kocourek, ještě ho čeká kastrace a všechny patálie s veterinou bude mít za sebou. Určitě by nic nenamítal, kdyby mohl rovnou domů, jen by tam měl určitě být kočičí parťák, protože Tajtrdlík má opravdu neskutečnou spoustu energie, ale také extrémně silnou vazbu na lidi.

Moc poprosí o polovinu balení svých oblíbených granulek.