Až příliš často se stává, že lidé vyhodí v místě útulku zvíře a děj se vůle boží.

Přesně takový je příběh Vrtulníčka. Někdo ho vyhodil jako úplně maličké koťátko u azylu v Bernově. Coby kockourek, jenž je zde odmala domácím, si tu opanoval svůj prostor jako král. Provází nově přijaté příjmy, kočičím důchodcům dělá přírodní kamínka tulením, nebojí se místních zachráněných divočáků, ani smečky pejsků.

Vrtulníček by od Kočičího přání rád osvěžovače do toalet, aby stelivo vydrželo déle voňavoučké jako když je úplně nové.