Sůvička byla jedním z našich zajímavých příjmů v poslední době. Nikdo jsme ji nechápal, ani ona nás. Doktoři si s ní nevěděli rady. 
Byla nalezena na volném prostranství v trávě. Na tom místě ležela nejspíš hodiny. Neutekla před psem. Ležela. Nakonec jedna paní zavolala, že tam leží pořád, nechá se pohladit, jen kouká.... A tak ji dovezla nám. Přišel první zvrat. Jak se dostala do boxu, nenechala na sebe sáhnout. Kousala a co bylo zajímavé , zorničky očí se nestahovaly. Horší však bylo, že nechtěla několik dní jíst ani pít. Nezbylo než ji uspat, vyšetřit krve, poslat testy ohledně nějakého neuroproblému, vykastrovat. Boj ale stále pokračoval. Nakonec kolegyně kočce vařila jídla jako lidem. Pomalu , ale se znalostí tohle jídlo jedla  Dnes po měsíci přemlouvání se nechá pohladit, přišel zase obrat. Zorničky reagují, je mazlivá , začíná jist i kočičí věci. Minulost se sice nedozvíme, ale doufejme, že už bude jen dobře. Sůvička moc děkuje za dáreček. .