Ferdík se sourozenci se jednoho dne objevil u domku lidí, kteří mají své kočičky a další si nemohli nechat. Snažili se hledat jim domovy, ale bohužel, polodivoká koťata nikdo nechtěl. Jedno nakonec zůstalo a tři ostatní přijela k nám.
Postupem času to bylo mnohem lepší, ale mazlivá koťata to hodně dlouho nebyla. Nechala se pohladit, ale společnost lidí jim až tak velkou radost nedělala. My se nedivíme, kdo ví, co vše měla za sebou.

Ferdíček celou karanténu odmítal opustit karanténní klec, vše z ní pozoroval, ale ven prostě nechtěl. Vyndat ven se nenechal, to končilo precizně prokousnutou rukou. Ale díval se přitom jak andílek.

Když přišel čas opustit bezpečí karanténní klece, hodně se zlobil, ale časem přišel na to, že je mu vlastně dobře. Dnes je to umazlený kocourek, který za Vámi všude chodí a vše dělá s Vámi, a pokud zrovna pohladíte jinou kočku, tak opravdu hodně žárlí. Ale společnost alespoň jedné kočičky by rozhodně uvítal. Je to určitě kocourek jen domů, bez možnosti chodit ven a raději bez malých dětí.

Poprosí o konzervy, které má rád.