"Dobrý den. Objevil jsem cestou na kole ve Zveřínku na návsi u pomníku dvě zubožené kočičky, zřejmě matka s kotětem. Obě vyhublé, koťátko nemá packu. Ale obě přítulné."

Když jsem tuhle zprávu dostala, nějak mi nepřišlo důležité, že máme skoro 100 koček, minimální zájem o adopce a účet s nezadržitelně klesavou tendencí. S Lenkou a Honzou jsme nasedli do auta a jeli do Zvěřínku k pomníku.

Hned jsme je uviděli. Hubená kočka s hrubým vypelichaným kožíškem a u ní malá tříbarevka s useknutou, už zahojenou zadní pacičkou. Obě mají rýmu a invazní parazitní armádu v kožíšcích i uších.

Obrátili jsme se na lidi z okolních domů. Dozvěděli jsme se, že se maličká narodila tady u pomníku v křoví, že jí usekla nohu nějaká brigádnice sekačkou na trávu a že se malá kočička uzdravila sama bez jakékoli pomoci. A svůj dosavadní čtyřměsíční život strávila v křoví u frekventované silnice.

Mici a Paci se nastěhovaly k nám. Paci absolvovala operaci, při které jí byl odstraněn pahýl zadní packy. Paní doktorka nemohla uvěřit, že maličké kotě takový úraz přežilo.

Paci je opravdu šikulka. Veselá, milá, mazlivá, rozená optimistka.