Tohoto malého zrzavého strašpytlíka nalezl pár kočkomilů na procházce. Byl v křovinách a nechal se nalákat na kus jídla. Asi moc jídla zatím nepoznal a ačkoliv se už přezuboval, vzrůstem připomínal tak tříměsíční koťátko.

Po vstupní veterinární prohlídce jsme zjistili velmi rychle, že nikdy nebyl uvnitř, neznal kočičí WC (naštěstí během pár dnů pochopil, k čemu to slouží), neměl vůbec žádné návyky. Působilo to na nás tak, že byl jako hodně maličké kotě odebraný od své kočičí rodiny. A poté běhal venku, bez přístupu do domu. Takže takový samorost.

Nyní se vše doučil, včetně socializace v bytě. Za pár dní už naštěstí zvládl použít WC a teď už jej samozřejmě používá již bez jakýchkoli problémů. Co je dobré – lidský dotek mu potíže nedělá, za pohlazení je moc rád, je z něj úžasný mazlík. Nepotrpí si ale na braní do náruče. S ohledem na špatný začátek života bude už natrvalo menšího vzrůstu.

Teď má za sebou kompletně tzv. veterinární kolečko a nabízíme jej do adopce. Pouze do zabezpečených podmínek. Klidně jako jediného kocourka v budoucí domácnosti.

Poika by si na Vánoce přál velké masové konzervy Fany od firmy Falco.