Valentýnek je velmi mazlivý kocourek. Jeho věk odhadujeme na cca 5–6 let. Dostal se k nám vlastně náhodou, když jsme chytali v lokalitě plaché kočičky na kastraci – otočili jsme se a uviděli ho ve sklopci. V plánu to sice nebylo, ale když už tam byl… :-) Tvářil se, že nás sežere, ale my si i s takovými dokážeme poradit.

Po kastraci se nám Valentýnek zdravotně položil. Vůbec nejedl ani nepil a bylo zle. Říkali jsme si – co teď s takovým kocourem, který je ještě plný hormonů a takový divočák? Strčíte k němu ruku a máte po ní. Jenomže když ji tam nestrčíte, bude po něm. A tak jsem k němu ruku samozřejmě strčit musela. Nejdřív opatrně s vařečkou a jaké bylo mé překvapení, když ani nezasyčel. To zpočátku jsem okolo klece jen prošla a byl z toho rámus. Když na vařečku neútočil, zkusila jsem na něj sáhnout rukou, otřít mu oči a zalepený nos, kvůli kterému necítil nic k jídlu. A on se nechal. Tak jsem šla dál, dostal do tlamky tekutý lék, výživu a vodu a za chvíli mi začal vrnět. Byla to obrovská úleva. Za dva dny byl z klece venku. A teď? Asistuje všem a všude. V uzavřeném prostoru nevydrží, ale určitě se rád do pelíšku vrací. A hlavně ví, kde má plnou misku a pohlazení.

Došli jsme k závěru, že dřív musel s někým žít, ale skončil na ulici, kde musel hodně bojovat, aby přežil. Proto měl z lidí takový strach, že na ně automaticky útočil.

Valentýnek by od nás mohl odejít do nového domova, pokud by tam měl možnost volného pohybu v bezpečné lokalitě.

V Kočičím přání by rád kapsičky Applaws, moc děkuje. :-)