Láďa se k nám dostal jako plaché malé kotě se svým bráškou. Žili se svou rodinou v domě, o který se roky nikdo nestará, běhali přes silnice s jejich mámou. Dvěma Ládíkovým bráškům jsem bohužel nemohla pomoci, našla jsem je přejeté auty. Ládíkova máma má domov, Ládíkův bráška má domov, jen Ládík domov nemá. Zůstala v něm zakořeněná velká plachost a lidem se nerad ukazuje. Na fotografii je se svými kamarády - ten ležící na křesílku, celičký černý kluk. Pro sebe a své kamarády, ze kterých nejvíce miluje svého kámoše Tučňáčka, by si přál oblíbené granulky.