Ahoj, jmenuji se Vendelínek. Mě ještě neznáte. Moje panička skončila v alzhaimer centru a já ztratil svoje jistoty a zázemí. Jsem už starý a bezzubý. Kdo mě bude chtít? 

Nejvíce mě děsila představa, že skončím ve velké skupině kočiček. Měl jsem z toho tak moc velký strach, až jsem si uhnal virózu. První, co teta po mém příjezdu udělala, bylo, že jsme skončili u zvířátkového doktora a já mám antibiotika.

Už se trošku osměluji, ale domov mi moc chybí.  Doufám a věřím, že ještě nějaký najdu. Jsem hubeňoučký, křehký..ale stále doufám.

Moc bych si přál kočkolit a korunky do misky. Teta mi chce koupit vybavení do pokojíčku, protože jsem tam zatím sám a ještě budu. Kočiček se zatím pořád bojím.

Moc děkuji. Pac a pusu, Vendelínek.