Macík je starý kočičí pán. Žil opuštěný na místě, kde bylo víc koček a které zůstalo po sociálně vyloučených obyvatelích. Tvářil se vždycky velmi důležitě a dělal ze sebe velkého divočáka. Když jsme ho chytali na kastraci, bylo nám veterinářkou doporučeno ho kvůli vyššímu věku a horšímu zdravotnímu stavu zpátky do lokality nepouštět. A tak jsme si řekli, že bude žít u nás, a strávil nějaký čas v malé uzavřené voliéře.

Čtyři měsíce se na nás jen mračil a dělal ze sebe netykavku, pak ho to ale přestalo bavit a začal své drsné pohledy trochu krotit. Když jsme vyhodnotili, že je u nás dost dlouho na to, aby věděl, že je tu doma, zkusili jsme ho z voliéry pustit. A on se rázem proměnil.

Stal se z něj velmi mazlivý kocourek, který všude člověku asistuje. Taky se u nás pěkně zakulatil, je tu šťastný a to, že jsme mu vrátili zpět kousek jeho svobody, bylo pro něj nejdůležitější.

Bohužel jsme nechtěně udělali velkou chybu a dali jsme ho do domova celkem daleko od nás. Lidé se tvářili, že o něj moc stojí a chtějí mu ukázat ještě lepší život, a proto jsme se rozhodli nebrat mu šanci na domov, a to i za cenu toho, že to bude v bytě. Důležité bylo, že by lidé měli na Macíka víc času – hrozně rád se mazlí. No, moc se nám to nepovedlo. Rodina si během pár měsíců pořídila několik dalších koček a to se nám nelíbilo. Kdyby totiž zůstal v útulku, měl by pořád svoji volnost. Po několika nepovedených rozhovorech se nám povedlo Macíka získat zpátky a jsme za to moc vděční. Macíček je u nás šťastný. Z domova přišel trochu pohublý, ale už to zase nabral zpátky. Slíbila jsem mu, že už ho nikdy nikomu nedám, a on tomu rozumí. :-)

Během podzimu podstoupil menší zákrok, kdy mu odstranili útvar z pravého ucha. Podařilo se to a Macíčkovi se hodně ulevilo. 

Miluje to u nás. Může běhat venku, nejde nikam daleko, pohybuje se pouze na našem pozemku, ale především může jít ven na sluníčko, což je pro něj moc důležité. Macík by v Kočičím přání rád kapsičky Sheba – a to pořádnou hromadu! Moc děkuje. :-)