Kdy jsem se narodila, nevím. Pamatuji si jen, že jsem přišla ještě s jednou kočičkou Andulkou na dvorek k tetě, ta nás vzala na operaci a zůstaly jsme spolu u ní. Raději nás nikomu nenabízí, jsme sice hodné povahou, ale byly jsme dlouho venku, proto máme takový nešvar. No, prostě občas nejdeme na písek, ale někam k nábytku, ke zdi, k oknu. Teta občas říkává, že nám dá batoh a půjdeme, ale já vím, že nás jen straší. Dlouho jsme byli všichni na určitých granulkách, protože jsme tady měli Alexe, který jiné nemohl kvůli bříšku. Jenže nám nedávno umřel a tak teď zkoušíme jiné. Přála bych si tedy ty nové granulky, určitě nám budou moc chutnat. Ježíšku, prosím tě, mohl bys nám je poslat? Já slibuji, že se polepším! Děkuji.