Tuláček je starší kocourek, který se k nám na útulek přitoulal sám. Bylo to loni na jaře. Věděla jsem, že tu máme nového strávníka, vždycky máme krmení dostupné i pro pocestné, ale nějakou dobu jsem o něm jen věděla. Vůbec neviděla. Měl z lidí takový strach a u nás na konci světa je tolik schovávaček. Máme i jiná zvířátka, tak jsou tu dva seníky, takže místa k úkrytu habaděj. Po pár týdnech jsem začala vídat jen rychlou ohnivou čáru, ale nešlo si nevšimnout, že to, co běhá, je vyhublé a opelíchané. Tak takhle si to asi představují ti majitelé, co své kocoury nekastrují, že tohle je ten jejich ideální život a svoboda:-(

Po půl roce se mi ho podařilo párkrát pohladit, když začal chodit do tepla před zimou. I to totiž u nás přitoulané kočičky můžou. Ze začátku vždy skoro vyrazil dveře, když jsem přišla dovnitř, ale jednoho dne bylo tak nevlídno, že se mu nechtělo ani přes ten strach. Já to na něm viděla a dělala jsem, že ho nevidím a on zase, že tam není. Poprvé neutekl a už zůstal. 

Dnes je Ťulda kastrovaný a užívá si u nás důchodu. Má malinko imunitní problémy, ale jinak je spokojený a v dobré kondici. Dokonce se nechá i pomazlit od návštěv, když má tu správnou náladu. A tak je u nás další kočičí důchodce, který měl štěstí, že cestou toulavou potkal nás.

V Kočičím přání si přeje konzervy Leonardo, moc děkuje :-)