Jsem Jasmínka a vůbec si nejsem jistá, kolik mi je let. Dostala jsem se k tetě, když jsem vypadla z pátého patra a zůstala tam ležet v zimě několik hodin. Něco mi říkalo, nevzdávej to, bude to dobré. A to něco mělo pravdu, teď se mám nádherně, moc mi tady pomohli. Už netahám nohy za sebou, celkem obstojně chodím a pomohli mi i od křečových záchvatů, nemám je tak často. Hurááá, vyhrála jsem! Teta mě ani nechce dát na adopční listinu. Neví, zda by mi někdo mohl dát takovou péči, jakou mám tady. Ale jsem prý nesmírně hodná, proto si mohu říct Ježíškovi o několik balení těch skvělých polévek. Děkuji.