Na krmném místě se kdysi objevila dvě koťata. Mysleli jsme, že dvě holčiny. Návštěva veteriny ale přinesla u jedné z nich překvapení. MĚL JE TAM, kluk ušatá! A tak se stalo to, o čem se v dnešní době vedou vášnivé debaty: z Amálky byl tedy rázem, i bez operativního zásahu, Amadeus.

Co se nezměnilo, je Amadeova plachost. Ta je stejná jako dříve, když byl považován za kočku a tajemný jako hrad v Karpatech zůstal Ami i jako kocour. Jeho vztah k lidem je komplikovaný, neútočí, ale mazlit se k novému člověku přijde tak po měsíci, po dvou. A to ještě musíte být v klidu. Rychlé pohyby, hluk ho stále děsí.

Přál by si domov. I my bychom mu ho přáli. Ale i když je Amíš krásný, veliký a chlupatý kocour, a i když měl nabídku domova a dokonce do něj odjel, nevyšlo to. A tak je Ami dalším snílkem, který tu čeká na zázrak. A my na to, až se mu rozsvítí v makovičce a dojde mu, že i jinde může být fajn.

Děkujeme za našeho krasavce. ÓÓÓÓ sóóólemíííjooooo .....