Život malinké Františky nezačal vůbec hezky.

Maličká kočička Františka byla královéhradeckým depozitem přijata dne 4. 10. 2024.

K nálezkyni v Rokytně u Pardubic se přitoulala začátkem týdne, když se již delší dobu pohybovala po obci. Nálezkyně ji domů vzít nechtěla, ale dala jí alespoň najíst. Informovala starostu obce, kterého to však vůbec nezajímalo a řekl, že toulavými kočkami se zabývat nebude, že jsou jich všude mraky a ať si tu kočku nechá. To stejné se paní stalo před třemi měsíci, kdy k nim v létě přišla jiná malá kočička, i tehdy starostu informovala - a opět stejná písnička. Ona si opravdu tu první kočičku nechala, ale tuto již nechtěla. Všemi útulky byla odmítnuta.

Když se ke mně tento příběh dostal, snažila jsem se alespoň sehnat nějakou dočasku, ale ani to se nepodařilo. Jenže jsem netušila, že je kočička na tom tak moc špatně. Ve čtvrtek 3. 10. večer jsem paní napsala, že snad od pondělí dočaska bude, ale ona mi v noci odpověděla, že se kočička, která je stále venku, pravděpodobně pondělí už nedožije. Že si myslí, že nepřežije ani do rána. Paní jsem přemluvila, aby kotě alespoň na tu jednu noc vzala domů do tepla a hned ráno ji dovezla do Hradce Králové na kliniku, kam se svými depozitními kočičkami chodím. Psala jsem si s ní dlouho do noci, kdy mi najednou napsala, že si myslí, že kočička do rána nepřežije, pokud ale ráno bude ještě naživu, přiveze ji, i když je to daleko.

Sešla jsem se s ní časně ráno na klinice, kde jsem nechala kočičku velmi důkladně vyšetřit. Bylo to asi za minutu dvanáct – nebo spíš za vteřinu. Kočička, kterou jsem pojmenovala Františka, vypadala jako mrtvá. Ve velmi špatném stavu byla okamžitě hospitalizovaná. Podchlazená, velmi podvyživená, začervená, poškozené plíce, nízká glukóza, zcela zalepený nos i oči. Dlouhou dobu strávila na infuzích, bez kyslíku sama nedýchala, byla zahřívána, podávána glukóza a asistentovaně krmena. Ale stále byla "placatá" a glukóza, po asi velmi dlouhém hladovění, ihned klesala. Rentgen i sono potvrdily těžký zápal plic a chlamydiózu.

Chuděrka malá, nikdo jí moc nadějí na přežití nedával, ale protože se občas zázraky skutečně dějí, malá i já jsme bojovaly a Františka přežila.

Stala se z ní krásná, veselá kočička a já jsem ji dala do nabídky.

Než se našel zájemce, Františku potkalo další obrovské trauma. Přestala jíst, na ATB nereagovala, tak jsem s ní na veterinu běžela znovu – a na sonu se ukázalo, že jde o akutní zánět pyometry a Františka musí okamžitě na operaci. U fenek je toto onemocnění časté, ale u koček je velmi vzácné. Ani chvilku jsem se nerozmýšlela a Františka byla dne 15.4.2025 neprodleně operována.

Druhý den jsem si kočičku přinesla z hospitalizace domů. I když je stále hodně bolavá, i tak již vypadá lépe, papá a je ráda, že je doma.