Emí, na fotce úplně vlevo mezi černými kráskami, se k nám dostala jako malé kotě. Tenkrát byla totálně naštvaná a rozhodnutá nás zabít :). Nedivím se jí - netuším, jak dlouho putovala v ulicích, hladová, promrzlá, zaparazitovaná, se špatným zdravotním stavem. Po čase si to rozmyslela a řekla si: „Ale jo, přijmu je - krmí mě, hezky na mě mluví, starají se o mě a už mi není zle, tak to zkusím“. Dala nám ta mrška krásná tedy šanci a my ji s radostí přijali. Po čase se pro ni našel domov, ale po třech dnech si to osvojitelka rozmyslela a kočičku nám vrátila, protože se u ní Emí bála, schovávala se a plakala.

Dnes je Emí pořád svá, ale pro pohlazení si ráda přijde, když má tedy dobrou náladu a není zrovna nafrněná :).