Zraněného kocoura chtěli jeho majitelé nechat uspat navždy. Veterináři je přesvědčili, aby se nešťastníka raději vzdali, že ho odoperují na vlastní náklady, aby mohl žít.

Kocourovi byla provedena resekce hlavice stehenní kosti. Bezprostředně po operaci byl předán do péče útulku. Na cestu dostal od paní doktorky jméno Myšák.

To bylo v pátek odpoledne. Už v noci bylo patrné, že je mu zle. V sobotu ráno jsme informovali paní doktorku o Myšákově špatném stavu, ale celý den jsme byli telefonicky ujišťováni, že je to v dané situaci normální.

V neděli ráno jsme Myšáka odvezli na pohotovost na pražskou veterinární kliniku Vetvin. Výsledky vyšetření jeho krve byly totálním šokem. Myšákovy ledviny byly v katastrofálním stavu (množství močoviny v krvi 6tinásobně překračovalo normální hodnoty). Pražské paní doktorky chtěly vědět výsledky předoperačního vyšetření, druh a délku použité narkózy, aby zjistily, co způsobilo Myšákův kritický stav. Jenže operace byla provedena bez předoperační i pooperační péče jako první zákrok tohoto typu, který paní doktorka dělala. 

Myšák byl nakonec na pražské klinice hospitalizován téměř dva týdny. Kvůli zničeným ledvinám nemohl dostávat silná antibiotika obvykle používaná při kostních operacích, takže mu v těle propukl silný zánět. Léčba ledvin stála proti léčbě zánětu. Paní doktorky musely citlivě volit medikaci, aby pomohly jednomu problému a neuškodily problému druhému. Po 12 dnech léčby klesly Myšákovy ledvinové hodnoty z nekonečných výšek jen kousek nad normál a ukazatele zánětu se dostaly také téměř do normy. Myšák byl propuštěn domů. 

Když vidím spokojeného Myšáka, jsem šťastná, že lidí, kterým na Myšákovi opravdu záleželo, bylo mnohem více, než těch druhých. Díky tomu si mohl  opuštěný kocour dovolit náročnou léčbu a vrátit se do života.