Maminku Rozinku jsme k nám přijali březí. Museli jsme ji vytáhnout z kontejneru, do kterého sama lezla. Byl to velký kontejner na odpad u jedné firmy, kam se dávají většinou textilní zbytky z výroby a ještě další odpad. Rozinka si v něm zřejmě každý večer ustlala. Jenomže kontejner už byl plný, a když ho firma vyvezla, trdýlko Rozinka do něj lezla znovu. Dolů to šlo, ale nahoru bohužel ne. Tak jsme dostali hlášení z vedlejší firmy, že tam byla, zaměstnanci ji vypustili a že je mazlivá, a že pokud se znovu objeví, dají nám vědět. Samozřejmě se objevila. V noci jsem se tam byla podívat a ona na mě žalostně volala, jenže já neměla nic, jak bych pro ni mohla slézt a vyndat ji. Musela jsem ji tam nechat a ráno jsem volala, aby ji nevyndávali a počkali na mě, ale nevydrželi to a vyndali ji, než jsem stačila přijet a přes den jako by se po ní slehla zem. Tak si říkám – dobrá, zajdu tam znovu večer. Už jsem měla domluvenou pomoc, kdyby tam znovu byla. Blížila se desátá večer, přišla jsem ke kontejneru, zavolala a taky že jo, byla tam a zase tak mňoukala, prostě trdýlko. Takže jsem zavolala pomoc a Rozinku jsme vyndali. No, to bylo radosti a mazlení. Byli jsme tam tři lidi a ona nevěděla, komu vlézt na ramena dřív, lezla z jednoho na druhého a vrněla a vrněla. 

U nás se uklidnila, hezky se rozbaštila, dokulatila a na velikonoční sobotu porodila čtyři krásné chlapečky. Prospívají, Rozinka se o ně vzorně stará, a až přijde ten správný čas, budeme koťátkům i Rozince hledat ty nejúžasnější domovy na světě. 

V Kočičím přání si Rozinka přeje konzervy Cosma které jí moc chutnají, moc děkuje. :-)