MaryLou k nám přišla jako malé koťátko s maminkou a 3 sourozenci. Mysleli jsme, že je skvělé, že je celá rodina pohromadě.

MaryLou byla z koťat nejslabší. Pořád měla nějaké zdravotní problémy, blinkala, trápily ji průjmy, záněty v očích. Byla plachá, pořád někde schovaná. Všimla jsem si, že maminka o ni moc nepečuje. Párkrát ji olízne a jde se s láskou věnovat milovaným mouráčkům. Myslela jsem, že madam kočka pozná slabého potomka a neplýtvá na něj energií. Příroda je pragmaticky krutá.

Postupně se MaryLouina rodina rozešla do nových domovů. Když odešel poslední bráška, vyskočila MaryLou na škrabadlo a nastavila hlavičku k pohlazení. Zdravotní potíže skončily, MaryLou vyrostla v krásnou velkou kočičí slečnu. Opravdu mě nenapadlo, že v kočičí rodině může vzniknout šikana s takovými důsledky.

Krásná kočičí slečna MaryLou se zalíbila dámě z Prahy a našla u ní nový domov. Po půl roce se dámě z Prahy líbit přestala a vrátila se do útulku.

Když jsem ji přivezla zpět, přišlo mi, že má MaryLou radost, že je zpátky. Luxus asi není všechno.

MaryLou je vůči mně mazlivá až oddaná, ale dává si velký pozor, aby se ani neukázala žádnému zájemci o adopci. Třeba si to ještě rozmyslí. Prý se zamyslí u konzerviček, které má moc ráda.