🐾 Amálie z Hoštky – kočičí srdíčko, které nezlomil ani svět.

V zapadlém koutě městečka Hoštka, kde se pole setkávají s lesem a čas občas zapomene plynout, se narodila malá mouratá kočička. Dostala jméno Amálie – jméno jemné, něžné, jako když se jarní vítr opře do kvetoucí větvičky.

Amálie však nezažila teplou náruč ani měkký pelíšek. Narodila se venku, v rezavém sudu, kam vítr foukal zimu a hlad šeptal do oušek už od narození. Maminka ji chránila, co mohla, ale jednoho dne nepřišla. Možná ji odneslo auto, možná nemoc… Malá Amálie zůstala sama. Tři dny se choulila v plechovém vězení, oči měla slepené prachem, bříško prázdné a srdíčko zlomené.

Když už skoro přestala doufat, uslyšela kroky. Tiché, lidské. „Panebože… vždyť to je koťátko!“ zaznělo hlasem, ve kterém byl šok i něha. Byl to hlas ženy, která šla jen vynést smetí – a místo toho si domů přinesla malý uzlíček života.

Dala jí jméno Amálie, protože prý vypadala jako malá dáma i přes bláto v srsti a kostnaté boky. Dny se změnily v týdny. Amálie bojovala. Měla zápal plic, zánět v očičku a tělíčko tak slabé, že se do misky musela nejprve jen pokládat kapka vývaru po kapce.

Ale Amálie se rozhodla žít. Kvůli té, co ji našla. Kvůli misce, ve které poprvé ochutnala něco jiného než hořkost hladu. Kvůli rukám, které jí hladily ouška a říkaly: „To bude dobrý, maličká.“