Isabelka není úplně mladá, ale v žádném případě ještě stará kočička, která k nám přišla z hlavního města, když se z její krmné lokality udělalo parkoviště. Byla zvyklá na lidi, ale jen na ty, kteří ji krmili. Změna, kterou absolvovala, když se z místa odebrala, jí moc neprospěla. Nebyla z lidí v uzavřeném prostoru nadšená. Navíc nemohla v původní dočasce zůstat a nikdo o nedůvěřivou kočičku nestál, ono to totiž není s nimi jednoduché. Ne že by jim lidi nechtěli dát prostor a lásku, ale ony o to často nestojí a pak se zatnou a řeší své pocity agresivitou, což je velká škoda a zbytečný stres pro obě strany. 

Když jsem se o ní dozvěděla, rozhodla jsem se jí dát u nás šanci. U nás je nedůvěřivých kočiček víc a přeci jen mám s nimi hodně zkušeností. Ale ani tak to nebylo jednoduché. Isi se chovala ze začátku trochu jako autista. Ony kočičky tak trochu autistické jsou, nesnáší změny a přechody. Na Isi ale nikdo netlačil, měla svůj prostor a svůj čas. 

Dnes je začleněná mezi plašší i mazlivé kočičky, je mezi nimi spokojená. Nechá se ode mě celkem často hladit a tiše si u toho vrní. Kdo ví, třeba se časem dostaneme ještě dál.

Isinka si v Kočičím přání přeje vaničky Animonda, moc děkuje. :-)