Lilinka je drobná mladá kočička. V květnu jsme ji chytali dva dny a dvě noci vystrašenou v lese mezi vesnicemi, kam ji někdo vyhodil. Byla tak hladová, že jsem ji viděla jíst rozježděného slimáka na silnici, a to u kočky jen tak neuvidíte. Měla z lidí v tom otevřeném prostoru velký strach, dalo nám hodně práce ji odchytit, ale druhou noc za jasného měsíce se to povedlo. 

Posílila a dokonce i podstoupila kastraci, ale než jsme ji stačili připravit na očkování, propukla u nás v létě zákeřná caliciviróza mutovaná s panleukopenií. Něco tak strašného… :-( Bojovala jsem o Lilinčin život, co to jen šlo, a ona mi to moc neulehčovala. Je sice drobná, ale absolutně nemanipulovatelná. Podat jí lék nebo výživu do tlamky byl nadlidský výkon. To samé podat jí vše podkožně. Ale naštěstí jsem si našla svůj způsob, ani se mi tomu nechce dnes věřit. Jak jsem to dokázala? Jako bych měla vždy čtyři ruce. Po dlouhých třech týdnech napjetí začala holčička sama trochu baštit a hlavně pít, což byla obrovská úleva. 

Dnes je Lilinka plně očkovaná a připravená odejít do nového domova. 

V Kočičím přání si přeje vaničky Animonda, moc děkuje. :-)