Občas si říkám, jak můžou kočky tolik zvládnout a neukázat, jak moc je něco bolí, kdyby jen bolí...

Obzvláště u Vivien, úžasné rakety z Počenic si říkám, že jsou kočky neuvěřitelné.

Klasické nedělní ráno u nás začíná pozdravem a kontrolou všech kočiček a Vivien se přivítat nepřišla.

Zběžným pohledem by jeden řekl, že si prostě leží a nemá jen chuť dělat kotrmelce za snídani.

Druhý pohled na rozšířené zornice a těžké dýchání břichem už říkal něco jiného, problém, velký problém. Kočky totiž přes břicho dýchají až když je zle, když nedokážou dýchat lépe. Poslouchám hrudník, srdce slyším málo a Vivien při manipulaci naříká a dusí se, sakra, tekutina v hrudníku.
Zatímco ji nechám najít polohu, která je jí příjemná, hledám dostupnou veterinární pohotovost...

Na akutní hovor odpovídá náš pan doktor... ač se snažíme ho mimo službu nezatěžovat..... zaplatí v obchodě a sejdeme se v ordinaci za deset minut.

Rentgen ukázal tekutinu v hrudníku shromážděnou u bránice, kde tlačila svým objemem orgány břicha níže. Vytáhli jsme téměř 15 ml lepkavé tekutiny.
Vivien se okamžítě dýchá lépe. Nasazeny antibiotika i léky na FIP. 

Rychlý zásah pana doktora ji zachránil život a ráda by i dáreček pro plné bříško.