Mireček začal chodit k jednomu rodinnému domu na krmení pro ježky. Byl hubený a měl natržené ucho a byl velice nedůvěřivý. Postupně si rodina získavala jeho důvěru, doufali, že by u nich mohl i zůstat. Nicméně předchozí život, kdy se asi musel denně prát o jídlo a životní prostor, zanechal na jeho kočičí dušičce šrámy v tom smyslu, že se teď nechce dělit o nikoho a o nic, což přináší konflikty s domácími kočičáky, na které při jakémkoliv kontaktu vystartuje, uvnitř i venku. Mireček by si tedy moc přál "svého" člověka", který by tu byl jen pro něj a byl středem jeho kočičího vesmíru. Po překonání počáteční opatrnosti je z něj už velký mazel. Mirček by si také přál Bozita kousky v omáčce.