Když mi nálezci donesli Žišku z auta v hluboké papírové krabici, nestačila jsem zírat. Plačící, podchlazená a krvavá hromádka neštěstí. Kocourek byl následně ošetřen na klinice, přišel o oko, je domlácený a co hůř, zatím nevidí ani na to jedno oko co mu zůstalo. Začal jíst, je vděčný a mazlivý. Ušní svrab čistíme, je plný parazitů jen to s ním uvnitř hýbe. Dlouhou dobu ho trápil také průjem.

A nyní? Kluk je vymazlený a krásný. Je poloslepý, jednooký, ale je úžasné jak se rychle dokáže pohybovat ve všech prostorách azylu. Žiška u nás trvale zůstáva, ale je možné si ho adoptovat alespoň virtuálně.

Žiška by si moc přál něco dobrého do bříška a svému dárci moc děkuje!