S Čendou jste se setkali už minulý rok o Vánocích...ano, tak dlouho už u nás je... Statečný Čenda se potloukal po ulici ve Smečně, spal pod auty. Paní z nedalekého domu mu nosila jídlo, ale jinak o něj nikdo nejevil zájem. Co je ještě horší, nikdo mu nepomohl, i přes obrovskou tržnou hnisající ránu na krku. Náhodou si ho všiml manžel zakladatelky spolku a okamžitě jel domů pro přepravku. Čenda se nechal naložit, věděl, že přišla pomoc. První dny byly krušné, kocourek nevylučoval z důvodu velkého stresu. Naštěstí brzy poznal, že mu nic nehrozí a co víc. Začal se mazlit a projevovat vděčnost. Je až dojemné, jak to zachráněná zvířata umí. Čendovi se rána definitivně zahojila, ale aby toho nebylo málo, rozjela se mu cukrovka. Několik měsíců jsme se potýkali s vysokými hodnotami glukózy v krvi a aplikovali inzulín. Cukrovka je aktuálně v remisi, tak doufáme, že to tak vydrží. 
Vzhledem k tomu, že je u nás už tak dlouho, dočasná teta Linda se rozhodla, že ho začlení mezi své kočičí "holky" a dá mu domov. To by ale nesměl být Čenda, aby se to nezkomplikovalo. Jasně dává najevo, že je to pan kocour a žádné další chlupaté mazlíky v domácnosti trpět nebude. Holky se ho bojí, a tak jsme se rozhodli pravděpodobně pro nemožné, hledáme pro Čendu domov. Takový, kde bude sám, bude mít pochopení a lásku, aby si svůj podzim života užil v klidu.