Před dvěma lety na podzim jsme chytali koťata u poděbradského jezera. Jedno z nich se usidlilo u objektu rybářského svazu a o nějakém chytání nechtělo ani slyšet. Rybáři se rozhodli, že se o něj budou starat. Dovezli jsme kotěti boudičku, kmení do začátku a ujistili rybáře, že jim budeme nápomocni při jakýchkoli problémech.

Když přišly povodně, moc jsem na kotě od vody myslela. Neviděla jsem moc možností, jak by se mohlo zachránit. Ale letos v létě jsme se úplnou náhodou dozvěděli, že u rybářského objektu je krásná kočičí rodinka. Maminka s pěti koťátky a rybáři se o ně hezky starají. Ano, ta maminka je ono koťatko, o kterém jsem si myslela, že ho vzala velká voda. 

Nyní bydlí rybářská koťata v depozitu v teple a suchu. A jejich vykastrovaná maminka se vrátila ke svým rybářům. Byla moc šťastná, když jsme ji tam po rekonvalescenci vypustili.

Lejka byla maminčin mazánek. Zůstala u maminky poslední až do prvních mrazivých dní. Pak asi ocenila teplo a měkký pelíšek v Katčině depozitu. Je to hodná a mírná kočička.