V září 2024 jsem přijala do svého královéhradeckého depozita staronovou kočičku Bludičku. Bludička byla do nového domova umístěna jako maličké koťátko před sedmi lety. V novém domově bydlela šest let společně s kočičkou Bohunkou, také z mého depozita. Nyní se pán odstěhoval do jiného města a vzal si s sebou jen Bohunku.

Bludička byla zpočátku nesmírně smutná, schovaná v nejtmavším koutě místnosti... Bolelo mne při pohledu na ni srdce, kočička se cítila zrazená, odstrčená, nemilovaná. Nabízela jsem, že vezmu zpět obě kočičky, nechtěla jsem jejich rozdělení, ale pánovi by prý bylo bez kočiček smutno... A nám je nesmírně smutno teď, Bludičce, Bohunce i mně.

Dělali jsme vše, co se dalo, aby byla naše Bludička opět v pohodě a nebojácná. To se naštěstá stalo, nyní je kočička již opět - někdy až moc - mazlivá, v mazlení až urputná. Je to veliká kočička, takže takový skok na objekt, který si vybrala k mazlení, je někdy docela "zápřah".

Je testovaná, kastrovaná, naočkovaná, odčervená. K lidem je bezproblémová a přítulná, k ostatním kočkám bohužel dost dominantní a často nesnášenlivá.

Začala jsem pro ni hledat domov a zdálo se mi, že to nebude problém. Jenže - to nešťastné přemístění, zrada od lidí, u kterých žila od malinkého koťátka, na ní přece jen zanechalo stopy - a to v tom, že je Bludička nečistotná. Ne stále, ale často, což je obrovský problém. Ona si prostě na "malou" odskočí, kam se jí právě líbí, třeba i na kuchyňskou linku.

Proto Bludičku stahuji z nabídky a hledám pro ni alespoň virtuálního páníčka, který ji bude mít rád na dálku.

Bludička zůstává v depozitu v Hradci Králové.