Tullius je zapřísáhlý plašan. Lidem nevěří a věřit nehodlá. Už sedmý rok.

Od konce léta bylo patrné, že Tullius nepečuje o svůj kožich a hubne.

Plašani dávají kočičí práci další rozměr. Normálně se potýkáme s nemocemi a je to náročné. U plašanů se však přidává ještě zoufalá snaha nenechat si pomoci.

Nakonec se Tullia po dlouhých manévrech podařilo dostat do přepravky a odvézt na veterinu.
Pan doktor konstatoval, že nutně potřebuje extrakci prakticky všech zubů a vyšetření krve ukázalo navíc problém s ledvinami.
Tullius byl objednán na operaci další týden.
Po zkušenosti s přepravkou a veterinou byl nepřístupný kocour ještě ostražitější a nepřístupnější. V den D jsem ho do přepravky nedostala. Když pochopil, že je beznadějně po termínu, unaveně usnul a já ho chytla. Jenže bylo pozdě.
Shodou náhod byla kolegyně Stáňa zrovna v Praze na veterině, a tak se jen zeptala, jestli náhodou nemají čas na jednu mnohačetnou extrakci. A oni náhodou měli volný termín.
Cesta do Prahy byla pro Tullia strašlivým zážitkem. Zahrabal se v přepravce pod deku a byl úplně ztuhlý. Na veterině si s obtížně manipulovatelným kocourem poradili. Operaci i následnou infuzní terapii zvládl dobře. Podařilo se mu napíchat všechny potřebné léky navzdory Tulliově tvrdošíjné nespolupráci. Ptala jsem se na následnou léčbu a paní doktorka řekla, že není třeba, a že si ani nemyslí, že by byla možná.

Tullius vypadá spokojeně. Udržuje si svůj obvyklý odstup a chystá se tu s námi ještě pobýt.