Mireček začal chodit k jednomu rodinnému domu na krmení pro ježky. Byl hubený a měl natržené ucho a byl velice nedůvěřivý. Postupně si rodina získavala jeho důvěru, doufali, že by u nich mohl i zůstat. Nicméně předchozí život, kdy se asi musel denně prát o jídlo a životní prostor, zanechal na jeho kočičí dušičce šrámy v tom smyslu, že se teď nechce dělit o nikoho a o nic, což přináší konflikty s domácími kočičáky, na které při jakémkoliv kontaktu vystartuje, uvnitř i venku. Mireček našel domov a my byli štěstím bez sebe, bohužel byl vrácen, a tak je zpět u nás. Nechápe, co udělal špatně a my se mu moc snažíme vysvětlit, že on nic! Mireček by si tedy přál být jedináček, ale zároveň také mít trochu svobody v podobě výběhu ven. Mireček by si také přál Bozita kousky v omáčce.